Jako u všech budov, i základy srubové stavby musejí být adekvátně nadimenzovány, aby bezpečně podporovaly vlastní hmotnost stavby a její zatížení s ohledem na charakter zeminy. Taktéž je základ důležitý z pohledu spojení budovy se zemí - aby byla celá konstrukce schopná odolávat posuvům, zvedání nebo překlopení konstrukce způsobenému součinností větru a případného seismického zatížení. Dřevostavby by měly mít základ minimálně 30 cm na povrchem země. Výhodou dřevostaveb je potřeba menších dimenzí základu z důvodů menší hmotnosti stavby.
Srubovina a klády určené pro objekt v celoročním obývání by měly mít větší průměr než 20 cm. Pokud mají menší, je nutno provádět zateplení. Toto zateplení musí být speciální konstrukce a to z důvodů zachování vlhkostního režimu a rovněž z důvodů dilatace venkovních stěn.
Pro výrobu srubové stavby je možno použít jak klády o vysokém obsahu vlhkosti (dále jen mokré), tak i klády vysušené.
Klády musí být zdravé (nenapadené dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami) a kompletně zbavené kůry a lýka. Ponechání kůry a lýka na kmenu vytváří příznivé podmínky pro napadení kulatiny dřevokazným hmyzem. Problematické je též přesné obkreslování spojů na kulatině s kůrou. Po delší době většina kůry z kulatiny opadá samovolně, ale v té době je již dřevo zpravidla degradováno dřevokaznými houbami, hmyzem nebo obojím.
Točivost vláken je stav, při kterém je pozice vláken šikmo k centrální ose kmene. Točivost je určena jako sklon vláken k délce klády. Klády z točivostí je možno používat jen za určitých podmínek. U nevysoušených výřezů je nutno počítat s větším kroutícím momentem při vysoušení.
Prahové klády jsou umístěné jako první konstrukční prvek srubové stěny, ukotvené na základovou konstrukci nebo základovou desku. Nesmí být v přímém kontaktu se základovým zdivem. Jsou uloženy na účinné izolační vrstvě, která zabrání přenosu vhkosti ze základové konstrukce do dřeva a utěsní spáru mezi základem a spodní stranou prahové klády proti povětrnosti a vzduchové infiltraci. Těsnicí tmely, izolační pásy a paměťové těsnicí pásky mohou být vhodné pro utěsnění spojů proti vnikání vody, vzduchové infiltraci a vlivu povětrnosti. Abychom předešli hnilobě prahové klády, je nutno zabránit vnikání vody do jejího styku se základem. Jsou opatřeny odvodňovacím zářezem nebo okapničkou, která odvádí vodu ze spodní strany prahové klády. Jsou ukotveny do základové konstrukce, aby odolaly normovému zatížení větrem . Množství a druh kotvicích šroubů, kterými je prahová kláda připevněna k základu, je závislé na místních stavebních předpisech a povětrnostních podmínkách. V oblastech s extrémními větry je vhodné použít kontinuální svorník, který probíhá ze základu celou výškou srubové stěny až do pozednicové klády. Spodní okraj je minimálně 30 cm nad výškou upraveného terénu.
Slouží k horizontálnímu spojení dvou vertikálně sousedících klád mezi rohovými spoji. Klády mají podélnou kontinuální drážku, která je obkreslená pomocí srubařského kružítka. Drážka je zapotřebí všude, kde stěna odděluje vytápěný prostor od nevytápěného nebo vytápěný prostor od exteriéru. Profilovaná spára musí procházet celou délkou klády mezi rohovými spoji a výplňovými otvory. Některé typy srubových staveb podobnou drážku nemají, nebo není kontinuální po celé délce klády a spáry je v těchto případech nutno vyplnit speciálním těsnicím tmelem. Srubové konstrukce spasovávané pomocí srubařského kružítka mají spoje dokonale těsné, a tudíž je není potřeba dále těsnit tmelem. Podélné drážky mají po okrajích těsnicí pásku a uvnitř jsou vyplněny stlačitelným izolačním materiálem. V každém případě musí zabraňovat penetraci vody, vzduchové infiltraci a vnikání hmyzu. Hloubka podélné drážky nesmí překročit čtvrtinu průměru klády Hluboké podélné drážky mohou zbytečně oslabit kládu. Je potřeba mít na paměti, že alespoň polovina průměru klády musí zůstat neporušena v kterékoli části průřezu po vyrobení podélné drážky a výrobě uvolňovacího zářezu.
Minimální délka přesahu klád je 23 cm, měřeno od bližšího okraje rohového spoje (sedla) do konce přesahu klády. Toto doporučení se vztahuje jak na interiérové, tak na exteriérové přesahy. Výjimkou jsou rybinové rohové vazby, na které se toto ustanovení nevztahuje. Příliš krátké přesahy mohou být naopak náchylné k odštípnutí a přílišnému zeslabení rohových spojů. Vnitřní přesahy jsou ty, které jsou ukončeny v interiéru stavby, a vnější přesahy jsou ukončeny v exteriéru. Stabilita rybinových rohových spojů není závislá na délce přesahu a není taktéž náchylná k odštípávání částí klády, proto se na ně nevztahují pravidla o minimálním přesahu klád v rohových spojích.
Stěny, které mají otvory pro dveře, okna či otevřené průchody, mohou vyžadovat dodatečnou výztuhu. Zatížení na srubové stěny a vytvořené otvory ve stěně ovlivní statiku konstrukce, a proto mohou v některých případech vyžadovat statický posudek. Otvory ve srubových stěnách, zejména otvory velkých rozměrů, snižují boční stabilitu stěn. Stěnu sice částečně vyztuží rámy oken a dveří (viz sekci 5.), avšak ve většině případů je nutno stabilitu stěny vhodným způsobem zvýšit, zejména pokud je stěna výrazně zatížena stropní a střešní konstrukcí.
Některé stěny jsou příliš dlouhé k tomu, aby byly vytvořeny z jedné kontinuální klády, proto je nutno je délkově nastavit. Vhodným řešením je vytvoření rohu stěny a odskočení uprostřed dlouhé stěny směrem do interiéru nebo exteriéru, čímž je umožněno použití kratších klád. Podélné spojení klád pomocí přeplátování je přijatelným konstrukčním řešením, pokud je zaručena konstrukční a statická pevnost spoje. Nastavování musí být taktéž pohledově zakryto, například v rohovém spoji.
Nadpražní klády jsou ty, které jsou umístěny nad okenními a dveřními otvory. Nadpražní kláda je v místě výplňového otvoru vodorovně seřízlá. V místě otvoru se nesmí odstranit více než polovina průřezu klády, pokud není nosná pevnost stěny dostatečná pro přenos výpočtových zatížení, které na ni v místě otvoru mohou působit. Otvory v nadpražních kládách musí být navrženy a vyrobeny tak, aby kompletně zakryly osazovací rámy oken a dveří, a to včetně exteriérového zalištování, a tím zabránily penetraci vody do osazené výplňové konstrukce.
Jsou to vrcholové klády každé stěny. Je na nich umístěna konstrukce krovu. Pozednicové klády musí být připevněny k sousední spodní kládě pomocí šroubů, kolíků nebo svorníků, aby se zabránilo jejich posunu nebo vychýlení způsobenému silami vzniklými vysoušením konstrukce a silami vyvolanými střešní konstrukcí. V případě, že je stavba postavena v oblasti se silným zatížením větrem, musí být pozednicové klády připevněny pomocí svorníků nebo šroubů k více než jedné spodní vrstvě klád, aby se zabránilo nebezpečí nadzvednutí celé střešní konstrukce. Pozednicové klády jsou náchylné k deformacím, a proto je třeba jim věnovat pozornost. Rohová sedla a další konstrukční spoje, jako jsou šrouby, svorníky nebo kolíky, pomohou zamezit nežádoucím deformacím. Typ, počet a rozmístění těchto spojů je nutno ověřit inženýrským posudkem. Zajištění střešního pláště proti nadzvednutí větrem se může zabezpečit spojením konstrukce krovu s několika vrchními vrstvami klád ve srubové stěně. Hladké dřevěné nebo železné kolíky nebo hřebíky nejsou dostatečným spojením klád proti nadzvednutí. Je proto nutno použít šrouby nebo svorníky spojující několik vrstev klád. Tam, kde se setkává běžná rámová konstrukce s kládovou pozednicí, musí být styková spára utěsněna páskou s paměťovým efektem, aby se zabránilo negativnímu vlivu povětrnosti, vzduchové infiltraci a vnikání hmyzu do spár vzniklých v důsledku sesychání. Tam, kde je stavebním zákonem vyžadována parotěsná zábrana v konstrukci stropu, musí být permanentně a neprodyšně připevněna k pozednicové kládě pomocí těsnicího tmelu nebo jiným efektivním způsobem. Pozednicové klády musí být vyrobeny pouze z klád s rovnými vlákny.
Jsou prováděny do horní strany kulatiny. Pokud se staví z mokrých klád, musí být z horní strany každé klády proveden uvolňovací podélný zářez. Je známo, že klády nejdříve praskají v místě na obvodu, které je nejblíže dřeni. Podélné uvolňovací zářezy jsou proto účinnou metodou sloužící ke kontrolované tvorbě výsušných trhlin způsobených vysycháním kulatiny. Suché klády je již mají, proto u nich není nutno provádět podélné uvolňovací zářezy. Hloubka tohoto uvolňovacího zářezu musí být alespoň čtvrtina průměru klády. Součet hloubky podélné drážky a hloubky uvolňovacího zářezu nesmí v žádném případě přesáhnout polovinu průměru klády v daném místě jejího průřezu. Podélné uvolňovací zářezy musí být chráněny proti povětrnosti a plně zakryty podélnou drážkou v následující kládě nebo rohovým spojem. Uvolňovací zářez nesmí probíhat do exteriérového přesahu klády, neboť jeho orientace může zachytávat vodu, která by mohla způsobit následnou hnilobu.
Při spojení srubové stěny s jiným typem stěny musí být do srubové stěny udělán co možná nejmenší zářez, který je nutný pro adekvátní spojení obou stěn. Je běžné, že je na nenosné dělicí příčky v interiéru použita rámová sloupková konstrukce. Běžným způsobem připojení příčky je výroba svislého zářezu (drážky) do srubové stěny. Okrajový sloupek rámové příčky je do této svislé drážky připojen tak, aby nezabraňoval sedání srubové stěny. Abychom mohli rámovou stěnu neprodyšně osadit do srubové stěny, musí být drážka vyřezána minimálně tak hluboko, jak hluboko je vnitřní okraj nejužší podélné drážky. Ten se často pohybuje blízko u středu srubové stěny, což může značně ovlivnit její pevnost. Jeden ze způsobů osazení příčky do srubové stěny. Při spojování srubové stěny s jiným typem stěny musí zůstat minimálně 55 % průřezu srubové stěny v místě spojení v neporušeném stavu. Spojení srubových stěn s jinými typy stěn nesmí zabraňovat sedání srubové konstrukce. Nosné stěny mohou být jak obvodové, tak vnitřní. Přestože jsou nejčastější uvažovaná namáhání vyvolaná zatížením střechy a stropu, v mnoha případech je nutno posoudit také nadzvedání vlivem větru.
Pokud je to nutné, musí být při výrobě srubových staveb zamezeno růstu plísní a dřevokazných hub na povrchu klád. Mokré klády mohou být během výstavby náchylné k napadení plísní, dřevokaznými houbami a hmyzem. Suché dřevo nepodléhá hnilobě, takže dobrá konstrukční ochrana střechou zajistí dlouhou životnost stěn. Během výstavby, dokud není konstrukce chráněna střechou, je vhodné použít chemickou ochranu. Konce klád je vhodné opatřit nátěrem, který bude zpomalovat vysychání a zabraňovat tvorbě výsušných trhlin.
Všechny rohové spoje a konstrukce musí mít schopnost samoodvodňovací a musí zamezovat infiltraci vody a hmyzu. Samosvorné a stlačitelné rohové spoje jsou schopné dosáhnout těchto parametrů. Spoje musí být čistě opracované bez hrubých okrajů. Pro zachování těsných spojů při jejich výrobě z mokrých klád je nutno provést úpravy, jako ponechání dilatační mezery atd.
Stropní, podlahové a střešní prvky vyrobené z hraněného řeziva musí odpovídat stavebním předpisům a musí být navrženy v souladu s místními normami. šechny nosné prvky musí být navrhovány tak, aby snášely výpočtová zatížení. Stropní, podlahové a střešní trámy s nadměrným průhybem mohou způsobit nepříjemnou a v některých případech nebezpečnou pružnost (houpání) v podlahách a střechách. Velká rozpětí mají tendenci k nadměrným průhybům a v některých případech povolený průhyb 1/360 nemusí být dostatečný. Inženýrský posudek provedený odborníkem na dřevěné konstrukce je vhodný zvláště u komplexních konstrukcí. Tam, kde vnitřní stropní nebo podlahové prvky prostupují srubovou stěnou do exteriéru, musí být zajištěna jejich dostatečná ochrana proti vlivům povětrnosti. Průsečík stěny a trámu musí být konstruován a utěsněn tak, aby nedocházelo k infiltraci vzduchu, vody a hmyzu.
K výšce oken a dveří musí být připočítána dilatační nadmíra, která bude kompenzovat velikost sesychání a sedání horizontálně uložených klád ve srubové stěně. Otvory vyrobené do srubové stěny snižují svou výšku vlivem sesychání srubových stěn. Dilatační mezera nad výplňovými konstrukcemi nesmí být vyplněna žádnými materiály, které by mohly zamezit vertikálnímu sesychání otvorů Dilatační prostor musí být zakryt obkladem nebo zalištováním takovým způsobem, aby byl tento prostor chráněn proti vlivu povětrnosti a pronikání hmyzu. Aby nebylo omezeno sesychání srubových stěn a zabráněno poškození oken a dveří, musí být obklad nebo zalištování dilatační mezery připevněny pouze ke konstrukci stěn, a to až do ukončení procesu sesychání. Dilatační mezera vyplněná stlačitelnou tepelnou izolací musí být z vytápěné vnitřní strany opatřena parotěsnou zábranou připojenou ke srubovým stěnám a osazovacímu rámu okna. Obložení nebo zalištování dilatační mezery nesmí omezovat sesychání srubových stěn. Obě vertikální strany každého otvoru ve srubové stěně musí být vyztuženy, aby byly schopny snášet boční zatížení a přitom nezabraňovaly sesychání. Všechny exteriérové okenní parapety musí být seříznuty tak, aby přirozeně odváděly srážkovou vodu do exteriéru. Poloha výplňových otvorů ve srubových stěnách musí odpovídat určitým požadavkům.
Sedání je proces, při kterém postupně dochází ke zmenšení výšky stěny; u srubových konstrukcí má hned několik příčin. První je vysychání kulatiny, které má za následek zmenšení průměru kulatiny, druhou je stlačení dřevních vláken v konstrukčních spojích v důsledku zatížení a třetí je sedání v důsledku nežádoucího vytvoření výsušných trhlin z vnitřní strany podélné drážky. Tento třetí důvod je možno prakticky eliminovat správnou výrobou podélných uvolňovacích zářezů. Minimální dilatační přídavek na sesychání a sedání činí u mokrých klád 6 % (6 cm na jeden metr aktivní výšky srubové stěny). Mokrým kládám (s obsahem vlhkosti větším než 19 %) musí být umožněno sesychání ve srubové stavbě o 6 % výšky stěny neboli 6 cm na 1 m výšky stěny. U přirozeně vysoušených klád nemůže dojít k takovému vysušení, aby už po dokončení srubové stavby dále nedocházelo k jejímu sedání. Kompletního vysušení zpravidla dosáhne kulatina až po několika topných sezonách v dokončené stavbě. Doba potřebná k vysušení na rovnovážnou vlhkost závisí na mnoha faktorech, jako jsou například počáteční vlhkost, druh dřeva, klima interiéru a exteriéru atd. Obecně je známo, že klády sesychají nejvíce v příčném směru (zmenšení průměru klád) a nejméně ve směru podélném. U extrémně dlouhých klád (nad 15 m) se ovšem doporučuje zvážit i délkové změny způsobené vysoušením. U proschlých klád může činit dilatační přídavek méně než 6 % v závislosti na vhlkosti klád. Dilatace pro kompenzování sesychání a sedání musí být učiněna u všech výplňových otvorů ve srubových stěnách, nosných vertikálních sloupů, krbů a komínů, vnitřních dělicích příček, které nepodléhají stejnému sesychání jako srubové stěny, elektroinstalačních prvků, rozvodů vody, plynu, topení, klimatizace a odpadů, veškerých rozvodů v nadzemních podlažích, konstrukcí schodišť, konstrukcí kuchyňské linky umístněné na srubovou stěnu a všech dalších pevných částí stavby, které nepodléhají sesychání a sedání stejného rozsahu jako srubové stěny. Všechny těsnicí materiály a tmely musí být přizpůsobeny tvarovým a objemovým změnám klád a utěsňovaných konstrukčních detailů.
Střešní nosná konstrukce vyrobená vždy z hraněného řeziva musí splňovat místní stavební normy. Musí být navržena a vyrobena tak, aby odpovídala normovým zatížením podle místních stavebních předpisů a inženýrské praxe. Při stanovení minimální výšky vodorovných nosných prvků nad upravenou podlahou je potřeba počítat s výškou sedání srubové konstrukce (6 % u mokrých klád), aby bylo dosaženo požadované výšky. Střechy u srubových staveb musí dostatečně chránit stěny a další dřevěné části stavby před degradací. Jedním z vhodných způsobů je použití velkých přesahů střech. Efektivita této ochrany je dána poměrem mezi délkou přesahu a výškou okapové hrany. Velikost přesahu střechy je nezávislá na sklonu střechy a výšce stěny. Princip je založen na poměru (8 : 1) mezi ochraňovanou výškou a střešním přesahem. Střešní plášť musí konstrukčně chránit všechny nosné prvky střešní konstrukce proti povětrnostním podmínkám, kterým může být stavba v daném místě vystavena. Dřevěné nosné střešní prvky, které přesahují do exteriéru, musí být chráněny proti vlivům povětrnosti. Žádný konstrukční prvek, vaznice, hřebenová vaznice, krokev a podobně, nesmí přesahovat přes okapovou hranu, pokud nebude zajištěna jeho dostatečná ochrana jiným způsobem, například oplechováním v kombinaci s chemickou ochranou. Použití pouze chemické ochrany je nedostatečné. Je běžnou praxí protahovat některé kládové střešní nosníky konstrukcí štítu do exteriéru, aby na nich mohl ležet přesah střechy. Tento detail může být problematický z pohledu utěsnění spár vzniklých vlivem sesychání klád. K utěsnění spojů je vhodné použít těsnicí profily a paměťové pásky, stejně jako se osvědčila výroba mělkých drážek sloužících k opasování obkladových materiálů. Při výrobě drážek a zářezů do nosných prvků je třeba pamatovat na možné snížení jejich průřezu, tedy i pevnosti. Krycí oplechování a expanzní paměťové těsnění musí být použito tam, kde se rámová konstrukce štítu stýká s pozednicovou kládou.
Musí vyhovovat místním stavebním předpisům a v místech, kde je to nutné, musí být rozvody dilatovány pro případné sesychání a sedání částí srubové konstrukce. Běžnou praxí je vedení elektroinstalací předvrtanými vertikálními otvory o minimálním průměru 32 mm, vyrobenými ve srubových stěnách napříč podélnými drážkami tak, že je vedení kompletně ukryto uvnitř srubových stěn. Pro toto vedení není vhodné používat ochranné trubky, pokud není zabezpečena dilatace sesychání. Vypínače a zásuvky jsou většinou zapuštěny do otvoru v kládě tak, aby krycí deska zásuvky lícovala s povrchem klády. Taktéž může být kláda v místě vyhoblována, čímž se pro osazení vytvoří rovná plocha.
Musí vyhovovat místním předpisům a jednotlivé detaily musí být dilatovány pro případ sedání srubové konstrukce. Všechny instalatérské rozvody je potřeba pečlivě zhodnotit z pohledu dilatace sedání stavby. Je zpravidla výhodné vést všechna potrubí v rámových příčkách pokud možno bez horizontálních odboček, pokud u nich není vhodně vyřešena dilatace sedání. Přívodní vodovodní potrubí do nadzemních podlaží může být dilatováno pomocí smyčky, která se sedáním stavby otevírá bez toho, že by došlo k jejímu porušení. Ventilační a odpadní potrubí mohou být spojena pomocí kompresních dilatačních spojek. Instalatérské rozvody smí procházet pouze skrz srubovou stěnu ve vodorovné poloze pod úhlem 90 ° k podélné ose klád. Srubovou stěnou se nedoporučuje vést žádná potrubí. Pokud tomu není možné zabránit, je možno protáhnout potrubí napříč srubovou stěnou kolmo na horizontální osu klád. Potrubí, které by bylo uloženo ve srubové stěně, je v případě potřeby těžce dostupné a jeho případná oprava se neobejde bez drastického a těžko opravitelného zásahu do konstrukce srubové stěny. Vzhledem k tomu, že přívodní potrubí stárne, usazuje se v něm vodní kámen a může začít prosakovat a ventilace odpadních plynů je otázkou zdraví a bezpečnosti, je nejvýhodnější vést všechna potrubí mimo srubové stěny, kde je k nim v případě potřeby jednodušší přístup. Při použití měkké a tvrdé mědi pro vodovodní potrubí je tímto umožněno sedání stavby.
Musí odpovídat platným stavebním a protipožáním předpisům. Všechny hořlavé materiály, včetně srubové stěny, musí být minimálně 5 cm od zděného komínového tělesa, pokud místní stavební předpisy nestanoví větší vzdálenost. Oplechování komínového tělesa musí splňovat místní stavební předpisy a musí být provedeno tak, aby bylo umožněno volné sedání konstrukce střechy okolo komínového tělesa při zachování funkčnosti oplechování. Oplechování komína, který prochází konstrukcí střechy musí umožnit sedání stavby a současně ochranu tohoto důležitého detailu před, v průběhu, ale i po ukončení procesu sedání stavby. Střecha, která leží na nosných srubových stěnách, bude podléhat sedání, zatímco komínové těleso si zachová původní výšku. Tento detail je možno vyřešit takzvaným dvojitým oplechováním . Oplechování musí mít dostatečný přesah v době, kdy je konstrukce ještě mokrá, aby bylo po ukončení procesu sedání překrytí stále ještě dostatečné, minimálně však 50 mm, pokud není místním stavebním předpisem nebo praxí předepsané větší překrytí oplechování. Protože oplechování může dosahovat značné výšky, 30 cm i více, je doporučováno, aby bylo vyrobeno ze silnějšího materiálu, než je běžně používaný. Je potřeba zajistit, aby k sobě nebyly jednotlivé části oplechování nijak připojeny (hřebík, letování, tmel), neboť by tím byla omezena jejich možnost volně se po sobě posouvat v průběhu sedání stavby. Žádná část stavby nesmí přijít do kontaktu se zděným komínem či sloupem, pokud toto spojení není konstrukčně a staticky řešeno tak, aby umožnilo změny v konstrukci způsobené sesycháním a sedáním stavby. U lehkých rámových konstrukcí je běžnou praxí používat komínové těleso jako konstrukční prvek, který pomáhá podpírat střešní konstrukci. Tohoto je třeba se u srubových staveb vyvarovat, pokud není spolehlivě a prakticky vyřešen problém dilatace sedání srubových stěn. V zásadě je nejvhodnější situovat zděné komíny mimo dřevěné konstrukční prvky, například umístit komínové tělesa mimo vrcholovou vaznici či krokve.